Ne, nečekejte pohádku jako v knize pana čapka, kde poštovní úředníci opustí pracoviště a přijdou trpaslíci. Pohádka tu nebude. Budou tu fakta. Fakta o lidech, kteří si chodí zahrát na stejnou plochu jako volejbalisté, či česky, odbíjenkáři.
Mimo té plochy mají ještě jiné věci společné, síťku, ale i některá pravidla. A sport, kterému holdují a hrají se jmenuje ringo. Je to asi odvozeno od anglického slovíčka ring, což znamená kruh, nebo kroužek. A právě s tímto kroužkem tito lidé hrají.
Účel je naprosto stejný jako u volejbalu, totiž dosáhnout toho, aby kroužek dopadl na zem na soupeřově polovině hřiště. Takže jej tam prostě musí dostat stůj co stůj a dosáhnout tak bodu. Ovšem to zase nechce soupeř, takže musí kroužek chytit, a pokusit se vyvést stejnou neplechu svému soupeři. Nu, a to celé je výše zmíněná hra.
Hraje se ve dvojicích a trojicích, ale tady dochází k malé změně. Není to nic důležitého, ani podstatného. Jen drobnost. Totiž přestává se hrát jedním kroužkem, ale hraje se dvěma. A to je pak veselo až milo. Navíc k tomu musíte připočítat, že se kroužek nesmí chytat jako míč u vybíjené do kočičího hřbetu, ani dvěma rukama. Jen jednou, a navíc musí hráč touž rukou kroužek zase hodit. Takže je opravdu co dělat a všichni se pěkně při hře zapotí.
Ostatně to platí skoro u všech sportů, o nichž si můžete přečíst na ringo Online chlap.
Kdo na tu hru přišel? Stalo se tak v Polsku, a původně nešlo o hru ale o výcvik šermířů. Cvičilo to jejich postřeh a rychlost reakcí. A teprve pak z toho vznikla hra. Za tím vším stojí Włodzimierz Strzyżewski, který to vlastně všechno začal.
V současnosti existuje dokonce Mezinárodní federace ringa, kde jsme i my, ale také USA a například Keňa. Pro ty, kteří nejsou honění v zeměpisem prozradíme, že jde o přímořský stát ve východní Africe.
A na závěr ještě jedna drobnost. Pokud hráč kroužek chytí, musí jej také tou stejnou rukou hodit pře síť. Žádné přihrávání, žádné pobíhání po palubce. Takže se u hry musí i myslet a dobře se dívat.